close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2013

Desatero důvodů, proč nezanedbat ochranu před vnitřními parazity

15. července 2013 v 10:21 | civava-abbi |  Bezbečnost a onemocnění
Milujete je a oni milují vás! Řeč je samozřejmě o domácích mazlíčcích. Svou lásku jim můžete prokázat mimo jiné také pravidelnou péčí, neboť právě zvířata jsou ohrožována nejen parazity vnějšími (klíšťata, komáři), ale často i velmi nenápadnými parazity vnitřními (škrkavky, tasemnice).

  1. Průběžná ochrana je lepší než důsledky jejího zanedbání

Pravidelná ochrana psa či kočky před vnitřními parazity je tím nejlepším možným řešením boje proti těmto "nepřátelům zdraví". Tělo zvířete odčervením zbavíme nebezpečných parazitů a předejdeme závažným onemocněním, která mohou způsobovat. Případné léčení těchto chorob je nejen finančně náročnější než náklady na řádnou ochranu, ale často může být i neúspěšné. Je lepší problémům předcházet, než je řešit.

  1. Ochranou před vnitřními parazity chráníte i sebe

Červi nejsou rizikem pouze pro psi a kočky, ale i pro zdraví člověka. I my můžeme být napadeni parazity, jako jsou škrkavky, tasemnice či měchovci. Následkem pozření např. vajíčka škrkavky psí, můžeme onemocnět třeba larvální toxokarózou. Ta pro nás představuje riziko hned ve třech aktivních formách (oční, orgánová a smíšená). Larva měchovce psího může způsobit zanícení míst na naší pokožce a bolestivé projevy. V rámci našeho soužití se psy může dojít i k nakažení tasemnicí psí, která se v těle vyvine v dospělce.

  1. Jsou nenápadní a pak škodí

Třeba škrkavky dorůstají v těle zvířete do délky 5 až 15 cm. V okolním prostředí však škodí v mnohem nenápadnější formě - v podobě infekčních vajíček. Ta se do okolí dostávají prostřednictvím trusu infikovaného psa či kočky. Tato vajíčka jsou pouhým okem neviditelná - měří méně jak desetinu milimetru. Navíc představují hrozbu trvající až několik let, po něž jsou schopna v prostředí přežívat, aniž by se zmenšovala jejich infekčnost.

  1. Mají početní přesilu, o to důslednější musíme být v ochraně

Jediná škrkavka během jednoho dne vyprodukuje až 200 000 vajíček. Ta se pak nacházejí v trusu napadeného zvířete a mohou být zdrojem nákazy jiného psa, kočky nebo člověka. Studie České zemědělské univerzity přinesla alarmující čísla. Došla k závěru, že z 2 223 psů je celkem 259 z nich napadeno vnitřními parazity. To v konečném součtu představuje celkem 35 kg exkrementů, v němž jsou vajíčka parazitů. Polovina tohoto infikovaného trusu v sobě obsahuje 170 000 000 vajíček škrkavek, které denně zamoří prostředí Prahy. Studie totiž prokázala, že 1 g trusu představuje 10 000 vajíček parazitů. Je třeba si uvědomit, že reálné zamoření našeho prostředí vnitřními parazity se odvíjí od množství psů v našem okolí. Ano, paraziti jsou skutečně v přesile, a proto je důsledná ochrana nezbytná.

  1. S kontaminovanou půdou přichází zvířata i lidi do kontaktu dnes a denně

Hrozba číhá na jakýchkoli místech, kde se pohybují neodčervení psi a kočky. Ti vylučují zmiňovaná vajíčka škrkavek, která dále zamořují okolí. Prostřednictvím deště jsou navíc roznášeny i do míst, kde se zvíře nemuselo pohybovat. Vajíčka škrkavek jsou mimo jiné extrémně odolná a infekce hrozí i mnoho dalších let.

  1. Nejen kontaminovanou půdou se lze nakazit

Láska hory přenáší, ale stejně tak i nebezpečná onemocnění. Že vás psí miláček láskyplně olízne a vy nezareagujete dostatečně včas, nebo ani nechcete, je běžný jev. Problém může nastat tehdy, pokud psovi nebo kočce zůstala na tlamě např. blecha. Ta, pokud ji člověk pozře, se pak může stát zdrojem nákazy tasemnicí psí.

  1. Děti jsou nejsnadnějším terčem

Nepříjemným faktem je skutečnost, že jednou z nejohroženějších skupin jsou malé děti. Právě ony se velmi rády se zvířaty mazlí. I je potěší, když jim jejich pes kamarádsky olízne ruku, kterou si však poté rády strkají do pusy. Shodou nešťastných náhod mohou spolknout blechu, jež se může stát zdrojem nákazy tasemnicí. Stejně tak jsou děti milovníky podobných vylomenin jako ochutnávání hlíny nebo písku na pískovišti. Právě hlína či písek však mohou být zaneseny vnitřními parazity, kteří se nachází v trusu nemocných zvířat.

  1. Projevy nákazy parazitárním onemocněním u člověka nemusí být odhaleny

Jedním ze základních rizik je fakt, že všeobecné povědomí o možnosti nákazy ze zvířete na člověka je poměrně nízké. Z toho důvodu mohou být pak zdravotní příznaky u člověka přičítány jiným sezónním onemocněním. Snadno tak může dojít k situaci, kdy není onemocnění vůbec diagnostikováno, což někdy nemusí přinášet nebezpečné následky, ale jindy naopak ano (a velmi vážné). Nákaza může probíhat i bez příznaků.

  1. Zvířata jsou oproti tomu vnitřními parazity napadena skoro vždy

Až 90 % štěňat a koťat je vnitřními parazity napadeno již ve svém raném věku. Štěňata bývají nakažena od své matky již v průběhu její březosti a následně i sáním mateřského mléka. Koťata jsou vnitřními parazity napadena v podstatě okamžitě po svém narození, neboť parazité pronikají do mateřského mléka, prostřednictvím něhož se dostávají do těla kotěte. Z toho důvodu je nezbytné nepodcenit ochranu před vnitřními parazity hned v počátku života zvířete. Štěňata lze chránit již od jejich druhého týdne života a kočky od týdne čtvrtého.

  1. Rizika pro člověka v číslech

Výskyt onemocnění způsobených vnitřními parazity u člověka není na našem území nijak alarmující. Přesto zde riziko reálně existuje. Z 8 000 zkoumaných osob bylo v předešlých letech u 720 z nich prokázáno onemocnění larvální toxokarózou způsobenou škrkavkou psí. Situaci v sousedním Rakousku dokumentovala studie, která přišla s tvrzením, že larvami škrkavek je napaden každý třicátý člověk. Tato data jsou pro nás i vlivem životního stylu a oblíbenosti cestování s našimi mazlíčky velmi důležitá.

MVDr. Václav Bartoš

Klíšťata

11. července 2013 v 8:13 | civava-abbi |  Bezbečnost a onemocnění
Jaro je v plném proudu a s oteplením a rozkvetlými stromy přišli i nezvaní návštěvníci - klíšťata. Na časté otázky týkající se těchto nepříjemných parazitů odpovídá MVDr. Martin Bonczek

1/ Jaká je nejlepší prevence před klíšťaty?
Ideální formou prevence je pravidelná aplikace antiparazitárních přípravků (např. spot-on Fypryst chrání psa přibližně 4 týdny před klíšťaty a 8 týdnů před blechami. Kočku pak přibližně 2 týdny před klíšťaty a 5 týdnů před blechami. Vždy v závislosti na zamořenosti území.).

2/ Kterým místům se vyhnout a kde je největší výskyt klíšťat?
Klíšťata se nejčastěji vyskytují na teplých a vlhkých místech, optimální podmínky mají např. v listnatých lesích, na jejich okrajích ve vysoké trávě a podobně.

3/ Jaké nebezpečí hrozí lidem, pokud zvíře přinese domů klíště?
Jelikož klíště může být přenašečem nebezpečných onemocnění (např. borelióza, encefalitida), hrozí toto riziko i pro majitele psa nabo kočky, na kterého se může klíště také přisát a člověka nakazit.

4/ Kam se klíště nejčastěji přisaje?
Klíště si pro přisátí vybírá zejména místa s tenkou vrstvou kůže, kde se snadno přichytí a samozřejmě zároveň taky oblasti na těle, která jsou mimo dosah zvířete, aby si jej samo nemohlo vykousnout. Proto u psů i koček nacházíme klíšťata často např. na hlavě, na uších apod.

5/ Jak poznáme klíšťovou encefalitidu?
Mezi hlavní příznaky onemocnění patří horečka a neurologické poruchy. U některých zvířat může onemocnění probíhat latentně, bez projevení klinických příznaků, ale u některých končí vleklými zdravotními problémy a může skončit i smrtí.

6/ Jak poznám, že bylo klíště infikované?
Inkubační doba u psů trvá 4-9 dní, poté se můžou objevovat první příznaky onemocnění a je potřeba vyhledat veterinárního lékaře. Abychom těmto možným problémům předcházeli, je potřeba zvíře chránit preventivní aplikací antiparazitárního přípravku.

7/ Jak klíště zlikvidovat? A jak místo po přisátém klíštěti nejlépe ošetřit?
Na vytažení klíšťat se používají speciální kleštičky, které se dají koupit u veterináře nebo v petshopu. Místo je dobré desinfikovat některým z dostupných preparátů. Ideální likvidací je například spláchnutí klíštěte do wc.

8/ Kdy je nutné navštívit veterináře?
Pokud si na vytažení klíštěte netroufáte, navštivte svého veterinárního lékaře. Stejně tak je potřeba nechat zvíře vyšetřit, při jakékoliv změně zdravotního stavu.

9/ Jak správně aplikovat spot-on?
Aplikace je velmi jednoduchá. Stačí vyjmout jednodávkovou pipetu ze sáčku, sejmout čepičku, kterou pak opačným koncem nasadíte na pipetu a promáčknout její plombu. Pak už jenom rozhrňte srst zvířete v oblasti mezi lopatkami, přiložte hrot pipety na kůži a stiskněte tak, aby se její obsah vyprázdnil na kůži.

Vanda Ročková

Kosti v psím jídelníčku

1. července 2013 v 19:16 | čivava-abbi |  Bezbečnost a onemocnění

Může pes kosti? Ano i ne, záleží na typu a samozřejmě také na tom, jestli se stravuje granulemi, nebo dostává syrovou stravu.


U psů, kteří jsou krmeni podle BARFu, představují kosti v objemu krmené dávky zhruba 20-30 % a jsou nenahraditelnou součástí jejich jídelníčku. Obsahují totiž dobře vstřebatelný a využitelný vápník a další minerály.

Nikdy vařené, vždy masité
Důležité pravidlo, které byste měli vždy dodržovat, je, že kosti dáváte psovi vždy syrové, nikdy ne vařené nebo jinak tepelně upravované. Kvůli působení tepla při vaření nebo pečení totiž mění svou srukturu, čímž se stávají pro psa nebezpečné. Kost ztvrdne a je křehká, takže se může lámat na velmi ostré kousky. Navíc je mnohem hůře stravitelná. Nestrávené úlomky mohou být pro psa rizikové, protože zde existuje hrozba, že poraní střevo. Další nepříjemností, která se běžně objevuje, je zácpa. Vždy se podávají jen kosti masité, tzn. obalené masem. Důvod? Aby se aktivovaly trávicí enzymy v žaludku, potřebuje pes pozřít také maso. Kosti, které jsou ořezané, se psovi špatně tráví a mohou způsobovat zácpu (někdy dokonce mohou poranit střeva). K holým kostem musíte vždy přidat aspoň kus tučnějšího masa nebo vnitřností. Do krmné dávky můžete přidat také trochu oleje nebo mléčných výrobků. Vepřová žebra a další holé kosti nikdy nepodávejte ráno jako první krmení a vždy jen v přiměřené dávce k velikosti psa (pro 30kg psa nedávejte najednou více než 3 vepřová žebra).

Jaké zvolit?
Nejvhodnější jsou drůbeží kosti (křídla, hřbety, krky nebo celé skelety) a také kosti králičí. Pokud je váš pes alergický na drůbež, můžete mu jídelníček zpestřit kostmi jehněčími nebo vepřovými (např. již zmiňovaná žebra nebo lopatky). Mezi nevhodné kosti řadíme obratle - bývají totiž velmi tvrdé, navíc kvůli jejich tvaru je psi často polykají bez řádného rozkousání. Kuřecí obratle jsou vhodné jen pro velké psy, obratle z krávy či prasete nejsou vhodné ani pro ně.

Zubní kartáček
Aby se pes zabavil, můžete mu podávat velké vepřové, skopové, telecí nebo hovězí kosti s klouby na okus. Ideální jsou stehenní kosti, lopatky a hrudní kosti. Velikost přizpůsobte velikosti psa - důležité je, aby je nemohl spolknout! Velké kosti se nemusíte bát dávat ani malým psům. Jejich ohryzáváním si navíc výborně vyčistí zuby!

Na granuláře pozor
Jiná situace nastává u psů, kteří jsou dlouhodobě krmeni granulemi, postupně totiž u nich vymizel jehlový reflex. O co se jedná si můžete přečíst zde. Proto granulářům nikdy nepodávejte tepelně upravené kosti, protože riziko poranění střev je opravdu vysoké! Při přechodu na syrovou stravu buďte opatrní a nedávejte psovi kosti příliš brzy. Zpočátku mu předkládejte jen měkké syrové kosti (na menší kusy nasekaná křídla a kuřecí skelety). Kosti nepodávejte dříve než třetí nebo čtvrtý týden, kdy je pes krmen syrovou stravou. Žaludek si musí nejprve zvyknout na nový druh potravy, který se musí neučit trávit a kosti, jež jsou na zpracování náročnější, se podávají až později. Pokud neplánujete přechod na syrovou stravu, raději je psovi vůbec nedávejte.

Zdroj: BARF, Krmení psa přirozenou stravou, Kateřina Novosádová, nakladatelství Plot, 2011